Historie železného hamru na Střele pod Rabštejnem
Hamr, kovárna a hospodářská usedlost na řece Střele čp. 23, Hluboká, postavená po r. 1850 (pravděpodobně 1870-71), kdy se sem z Krušných hor přistěhoval p.Kleofas Pleyer /původ rodu je prý u Porýní/ a postavil v údolí řeky Střely kovárnu s hamrem. Kladivo kovárny bylo poháněno vodním kolem, k němuž vedl náhon z části vytesaný ve skále s krátkým tunelem.
Jez ležel proti proudu. Skládal se z prahů včetně kamenné výplně. Železný hamr měl dvě středně velká vodní kola na střední vodu, jedno z nich bylo zřízeno pro pohon dmychadla a druhé pro pohon železného hamru (kladiva). Železný hamr byl vlastně kovárnou, kde se prováděly opravy hospodářskoho nářadí, pluhů apod.[1]
V zápise pořízeném po velké vodě v roce 1872 se píše: Hammerschmiede (Hamr) na řece Sřele s jedním hamrem (kladivem) bez polí. Majitel Pleyer má jednu dceru a dva nezletilé syny. Jezy k náhonu velkou vodou utrženy. Vodní kolo a náhon zaneseny štěrkem. 50 sáhů dřevěného uhlí a 55 sáhů polenového dřeva v ceně 60 zl.odplaveno. Cena majetku 6000 zl., dluhy 2800 zl. Je označován jako velmi potřebný. Návrh na dalších 200 zl., aby mohl pracovat a žít. Musí opravit zeď a náhon za 700 zlatých.[1]
1873 - narodil se Adolf, syn Anny Pleyer, dcery Franze Pleyera, kováře z Hamru
1876 - vdává se Marie Pleyer, 23 let, dcera Franze Pleyera, kováře, a Teresie, rozené Peter z "Heinrichgrün". Ženich Václav Kohout, syn Tomáše Kohouta z Hluboké č.3, 22 let
1882 - narodila se Anna, otec Josef Pleyer, syn Franze Pleyera kováře z Hamru č.23
Zde se kolem r. 1900 narodili dva spisovatelé, Kleo a Wilhelm Pleyer. Kleo Pleyer žil v Německu a napsal na 40 dramat. Wilhelm se stal právníkem a psal regionální literární práce z okolí Hamru, jehož život na přelomu tisíciletí vylíčil v knize „Údolí dětství - Tal der Kinderheit“. Zemřel v Mnichově v r. 1980.
Roku 1894 byla samota Hammer u Rabštejna se souhlasem c.k.ministerstva kultu ze dne 27.dubna 1894 číslo 1205, přípisem od místodržitelství z 9.května 1894 z farnosti Strážiště přefařena k faře Rabštejn.[1]
Při sčítání lidu 31.prosince 1899 žilo na Hammru 10 obyvatel. Ještě roku 1940 opravoval hamerník Player pluhy. Kovárna byla v provozu až do roku 1946 a nedlouho poté bylo zařízení odstraněno.[1]
Samota Hamr v romantickém údolí Střely leží snad v nejhezčí části toku této řeky. Sloužila po roce 1946 jako rekreační chalupa pionýrů z Plzně. Vodní kolo a hamr byly necitlivě odstraněny v 50.letech tehdejším uživatelem, poštou Plzeň.
Nad hamrem na návrší směrem k Hluboké bývala „Slavíkova Chata“, srub postavený Františkem Slavíkem, majitelem Cihelny v Žihli. Srub po r. 1945 sloužil jako ubytovna trampům a byl po r. 1960 kýmsi rozebrán a odvezen.
zdroj: František Půta kronikář Žihle - Žihelský zpravodaj - r.2007/č. 3 - v příloze, str.7 http://www.obec-zihle.cz/zihelsky-zpravodaj-obecni-ctvrtletnik/rok-2007/
[1] - Voda, mlýny a mlynáři na Kralovicku a Manětínsku, Jaroslav Sklenář 1997
WILHELM PLEYER
Wilhelm Pleyer (1901–1974) (nejmladší z deseti dětí hamerníka Pleyera) je rodákem z Železného Hamru (Eisenhammer), samoty osady Hluboká (Hluboka), dnes části obce Žihle (Scheles) v okrese Plzeň-sever. Spatřil tam světlo světa 8.března 1901. Studoval na gymnáziu v Doupově, pak na pražské německé univerzitě, kde se stal roku 1928 doktorem filosofie. Působil poté jako novinář v Jablonci nad Nisou a v Liberci. Za války byl vojákem wehrmachtu - 1943 se objevil v okupovaných Budějovicích dokonce jako oficiální spisovatel a na literárním večeru za přítomnosti Karla Franze Leppy a Hanse Watzlika své čtení z vlastních děl završil přednesem básně Hitler im Böhmerwald.
Wilhelm Pleyer napsal knihu "Údolí dětství" (Tal der Kindheit), v ní popisuje život před první světovou válkou na samotě v údolí Střely, své dětství. Ostatní díla: "Till Scheraurer" s autobiografickými prvky, "Brüder Tommahans", "Der Puchner", "Im Gasthaus zur deutschen Einigkeit", dvě sbírky veršů "Deutschland ist Grösser", Die Vugendweise", pro děti "Aus der Bauerland" , "Der Bärenhäuter" /pro loutky/. Tato díla nejsou zcela na výši a prostoupena jsou nevraživostí proti českému živlu, který proniká do německého prostředí. Jsou však ukázkou místního nářečí /dialogy v textu/, které souvisí s nářečím "Egerland" na rozdíl od žihelského a žateckého /toto opět souvisí se saským nářečím/.
Wilhelm Pleyer se stal hlasatelem myšlenek nacismu a po odsunu vystupoval na shromážděních sudetských Němců v Bavorsku.
Předán Američany československým úřadům byl Pleyer po roce a půl vězení vyhoštěn do západního Německa. Až do své smrti žil v Söckingu u Starnberského jezera nedaleko Mnichova a také tu zemřel 4.prosince 1974. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje vedle básní i romány a eseje a má mnohá šumavská témata.
zdroj: http://www.kohoutikriz.org/priloha/pleye.php a http://www.kohoutikriz.org/data/w_pleye.php
a taky zde: http://de.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Pleyer
Wilhelm byl politický činný i na sklonku svého života, zde odkaz na popis vzniku strany Německé lidové unie v roce 1971 http://cs.wikipedia.org/wiki/Deutsche_Volksunion
KLEO PLEYER
Kleo Pleyer (1898–1942) rodákem ze Železného hamru. Narozen 19.Listopadu 1898, zemřel 26.3.1942 poblíž Staraja Russa v Rusku, německý historik a spisovatel.
Kleophanes Pleyer, který byl později vždy nazýván prostě Kleo Pleyer, se narodil jako deváté dítě mistra hamernického. Desátý byl básník Wilhelm Pleyer, viz.výše.
Jako sedmnáctiletý dobrovolník byl v první světové válce raněn a následně mu byla udělena stříbrná medaile za statečnost.
Od roku 1920 působil jako mládežnický vůdce, byl zakladatel sudetoněmecké deníku a propagandistický básník v německé národně socialistické straně Československa, pro kterou napsal píseň "Jsme armáda svastiky - Wir sind das Heer vom Hakenkreuz," kde se první sloka v roce 1927 objevila v tištěném programu strany NSDAP.
Národněsocialistická činnosti mu vynesla v Československu obvinění a soud za velezradu.
Když organizoval studentskou stávku v roce 1923 v Praze proti židovskému řediteli, stala se pro něj v Praze akademická půda příliš horká, a tak se odstěhoval do Mnichova.
Po Hitlerově neúspěšném pokusu o nacistický státní převrat v Německu (tzv.Pivní puč 1923) byl vyhoštěn z bavorska a studoval v Tübingenu slavistiku, germamistiku, filozofii a historii. Doktorát mu byl udělen roce 1925 a 1934, po kterém následovala Habilitace v Berlíně. Pleyer následně působil jako odborný asistent na univerzitě v Berlíně. Pleyer od roku 1935 praocoval v Národnín institutu pro historii Nového Německa, v poradním výboru pro "Výzkum židovské otázky". V roce 1937 Pleyer působil jako profesor středověkých a moderních dějin na univerzitě Königsberg a v roce 1939 jako profesor na Universitě v Innsbrucku. V roce 1940 Pleyer vstoupil do NSDAP.
Po vypuknutí druhé světové války se přihlásil k aktivní službě. Byl mu udělen Železný kříž první a druhé třídy, jako nadporučík a velitel roty při útoku během bitvy o Demjansk padl.
Během své poslední dovolené, na přelomu roku 1941-1942, psal knihu "Volk im Felde".
V Konigsbergu byla Pleyerovi v roce 1944 udělena cena Kant in memoriam.
Von Pleyers Schriften wurden Die Kräfte des Grenzkampfes in Ostmitteleuropa (Hanseatische Verlags-Anstalt, Hamburg 1937), Gezeiten der deutschen Geschichte (Langen/Müller, München 1939) und Volk im Feld (Hanseat. Verl. Anst., Hamburg 1943) nach dem Krieg in der Sowjetischen Besatzungszone auf die Liste der auszusondernden Literatur gesetzt.[1]
zdroj: http://de.wikipedia.org/wiki/Kleo_Pleyer
Byl ženatý s Luithgard Pleyer měli 7 dětí.
Autor "Volk im Feld" (1943), a tvůrce Kampflied der Nationalsozialisten, bojové písně NSDAP, avůdce Bündischen Front (BF).
zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Kleo_Pleyer
"Volk im Feld - Národ ve válce" v této knize která hodně kolovala mezi nemeckými vojáky Player nejenom ospravedlňoval brutální zacházení s válečnými zajatci ale volal také po "Ausrottung des Judentums" (vyhlazení židů)....
zdroj: http://books.google.cz/books?id=p2rXCYOlUuUC&pg=PA137&dq=KLEO+PLEYER+Volk+im+Feld&hl=cs&ei=omk9TLaaD4qQjAfFz9D4Aw&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=7&ved=0CE4Q6AEwBg#v=onepage&q=KLEO%20PLEYER%20Volk%20im%20Feld&f=false
JOSEF PLEYER
žil mnoho let jako obchodník v Praze odsunut po roce 1945
ANTON PLEYER
pracoval na Hamru
FERDINAND "FRANZ" PLEYER
emigroval do USA podle dokumentu níže to bylo 8.září 1921
O sestrách se mnoho info nedochovalo.
JOSEF PLEYER a BARBARA PLEYER rodiče
Barbora rozená Löser dcera sedláka z obce Chlum u Kralovic (nar.1857 zem.1928)